14letá autorka knižního thrilleru Marcela Remeňová: „Napsat filmový scénář je komplikovanější“

0014_predani_knihy 03. 12. 2013
Lepší dárek ke 14. narozeninám si Marcela Remeňová, studentka prvního ročníku Gymnázia Jana Nerudy a obyvatelka Barrandova, nemohla snad ani přát. V tento pro ni významný den poprvé potěžkala v ruce svou, tiskárnou ještě vonící, prvotinu Osm světů, kterou sepsala mezi dvanáctým a třináctým rokem.

 

Knižní thriller Osm světů vypráví příběh americké středoškolačky, která nechtěně vyslechne rozhovor své adoptivní rodiny a zjistí, že její rodiče, bratr i sestra pocházejí z jiné galaxie. Předpokládám, že jste inspiraci načerpala z nesčetných sci-fi filmů nebo komiksových sešitů…

Úplně tak to nebylo. Vyrůstala jsem jako jedináček a jako malá, asi tříletá, jsem si vytvořila několik vlastních imaginárních postav, se kterými jsem si v pokojíčku hrála. Z nich se postupem doby stali hlavní hrdinové mé knihy Osm světů.

Na co jste si spolu hráli?

Tak různě, hráli jsme dětské hry, zažívali všelijaká dobrodružství, občas se i pohádali. Někdy těch osob bylo u mě doma až třináct. Některé jsem měla pojmenované podle postav z pohádek, jiným jsem vymyslela jméno sama.

Co takovým sešlostem u vás v pokoji říkali rodiče?

Podle mě jim to moc nevadilo, brali to jako neškodnou formu mojí zábavy. A navíc měli ode mě na chvíli klid (smích).

Hrála jste si vůbec někdy s panenkami?

Ty jsem jako malá moc nemusela, raději jsem si hrála s plyšáky. Panenky mě sice začaly zajímat, když jsem byla větší, ale i tak favoritem zůstali plyšáci. Doma jich mám plnou bednu a nový plyšák mi udělá radost i dnes.

Vydavatele knihy překvapilo, že ještě nemáte ani občanský průkaz. Proč váš věk neodhalil dříve?

Komunikovali jsme prostřednictvím elektronické pošty. Poslala jsem do nakladatelství Mladá fronta 250 stran rukopisu a z toho rozsahu asi usoudili, že musím být starší. Až teprve před podepsáním smlouvy se ukázalo, kolik mi je let.

Osm světů je prvním dílem trilogie. Kdy se na pultech objeví pokračování?

Druhý díl už mám rozepsaný. Doufám, že ho dokončím do letních prázdnin, a v knihkupectvích by se mohl objevit na podzim 2014. Bude v něm ještě více akce a čtenář zavítá s hlavními hrdiny na vzdálených Osm světů. Poslední díl mám už taky promyšlený a budu ráda, když vyjde v následujícím roce.

Co vašemu spisovatelskému počinu říkali příbuzní?

O tom, že píšu, věděli, ale nebrali to moc vážně a to, že kniha nakonec vyšla, je určitě potěšilo.

A jak „slavnou spisovatelku“ přijali ve škole spolužáci a spolužačky?

Na křest knihy přišli spolužáci z předchozí školy i současné a myslím, že mi fandí. O mých Osmi světech moc nevěděli, a byli z toho, že jsem napsala knihu, dost překvapení. Jedinou výjimkou byla kamarádka Fanny, ale i ta knihu četla až po vydání.

A nežárlí někdo z nich na váš úspěch?

Nevím o nikom, ale pokud ano, tak to dobře maskuje.

Každý literát vzpomíná v rozhovorech na spisovatelské začátky. Jaké byly vaše?

Ve 2. třídě jsme měli za úkol napsat povídání o ledním medvědu Míšovi, to byl asi můj první literární pokus. Pak jsem napsala pár krátkých příběhů, jeden z nich se nakonec objevil v Osmi světech. Měla jsem i svůj blog, ale už jsem ho zrušila.

Máte spisovatelský vzor?

Na vzory si moc nepotrpím. I když jsem přečetla hodně knížek, nemyslím, že by mě někdo z jejich autorů ovlivnil natolik, abych chtěla psát jako on nebo ona.

A doporučila byste nějakou knížku k přečtení?

Mám ráda Eragona, teď čtu Ztracený svět v podzemí. Z povinné četby na základní škole mě zaujala kniha Bílý tesák od Jacka Londona. Taky se mi moc líbil Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea, i když to byla náročnější četba.

Denně sedíte dlouho ve škole, pak doma u počítače. Máte čas na nějaký pohyb?

Sportuju ráda, ale ne pravidelně. V létě s rodiči jezdím na kole v Prokopském údolí, po celý rok hrajeme badminton, v zimě lyžuji. Dříve jsem se věnovala i společenskému tanci. Nyní však mám hodně učení, k tomu chodím na japonštinu a volný čas věnuji psaní. Víc už toho nestíhám.

Jak vám jde škola?

Myslím, že celkem dobře, až do 7. třídy jsem měla na vysvědčení samé jedničky. Nevím ale, jestli tomu tak bude i v tomto školním roce, protože na gymnáziu je vše náročnější. Prozatím to jde. Pak bych chtěla jít na vysokou školu. Můj sen je studovat na Harvardu, ale to opravdu zůstane asi jenom snem.

A kam případně zamíříte po promoci?

Určitě budu dál psát, ale chci mít i normální zaměstnání. Uvažuji o kariéře právničky, ale ještě mám dost času se rozhodnout, jestli se touto cestou opravdu vydám.

Co je podle vás komplikovanější – napsat dobrý scénář, nebo knihu?

Podle mě je složitější napsat scénář. Kromě příběhu a dialogů popisuje i to, jak by měla scéna vypadat nebo pohled kamery. Scénárista má velkou zodpovědnost, protože jeho scénář je základem pro práci ostatních – režiséra, kameramana a herců. Jsem ráda, že při psaní knihy mám svoji tvůrčí svobodu, samostatnost. Baví mě vymýšlet příběh, popisovat hlavní postavy, vytvářet jejich charakter, zabývat se jejich pocity a emocemi.

Kdyby vám někdo dal volnou ruku na napsání scénáře, jakou látku byste zvolila?

V tom případě bych asi do podoby scénáře přepsala Osm světů. Neumím si ale představit, jak by to bylo s jeho realizací, protože natáčení by určitě nebylo levné, vzhledem k tomu, že se děj odehrává v New Yorku a akční scény by vyžadovaly mnoho triků. (Do rozhovoru vstupuje otec Miloš Remeň, filmový producent: Tak by se to natočilo animované (úsměv). Ale teď vážně – po křtu knihy Osm světů mně telefonoval rektor písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka a nabídnul Máce, jestli by nechtěla zkusit napsat povídku nebo námět na krátký film, který by jeho studenti dostali za úkol natočit. Jenže jí se zatím do toho moc nechce). No jo, já nejsem moc povídková… Když jsem doma viděla scénáře, přišly mi strašně komplikované, možná zůstanu raději u knížek.

Zmínila jste, že studujete japonštinu. Oblíbila jste si také japonské anime?

Rozhodně ano, líbí se mi na nich příběh i kresba. A Japonsko se mi celkově zamlouvá, hlavně pro svou kulturu. Ráda bych se tam někdy podívala.

Chodíte často do kina?

Filmy mám opravdu ráda a povolání rodičů mi umožňuje čas od času navštěvovat různé premiéry. V kině jsem nedávno byla na Rivalech, kteří se odehrávají v prostředí formule 1, a moc se mi to líbilo. Doma mám velkou sbírku filmů všech žánrů na DVD.

V Praze 5 se pohybujete od narození, jak moc ji máte zmapovanou?

Měla jsem ráda základní školu v Drtinově ulici, kam jsem chodila, a nad ní park Sacre Coeur. Samozřejmě také nákupní centrum Anděl, kde je i multikino. Mým oblíbeným místem je knihovna na Smíchově, ale i na Barrandově. Donedávna jsem chodila na výtvarku do ZUŠ Štefánikova, kde jsem se shodou okolností seznámila i s Milanem Galiou, který ilustroval mých Osm světů.

Bydlíte na Barrandově v panelovém domě. Jste tam spokojená?

Je to tam fajn. Když jsem byla malá, bavilo mě chodit na místní pískoviště a hřiště, kterých máme na Barrandově opravdu hodně. Na podzim jsem ráda pouštěla nad Prokopským údolím draka.

Blíží se Vánoce. Už jste si sepsala seznam dárků?

Potěšil by mě novější mobil, všichni mají dotykový a já mám stále typickou Nokii s klávesnicí. A také oblečení, případně nová tiskárna, abych mohla tisknout další stránky Osmi světů.

 

Ukázky z knihy

CWS

„Vidím to“ vykřikla Fany najednou a v dlani začala vytvářet Parvamundus. Vykašlala jsem se na to, jestli mě je slyšet nebo ne, nebo jestli se vyválím v hlíně, když zakopnu, a sprintovala k ní. Těsně předtím, než Parvamundus vyhodila do vzduchu, jsem vyskočila a strhla ji k zemi. Překvapeně vyjekla a Parvamundus se rozplynul jako pára nad hrncem. Otočila jsem ji na záda, posadila se na ni, že stěží dýchala a drtivým stiskem jsem jí přitiskla ruce do trávy. Vzhlédla jsem a hledala Sida. Už i já jsem měla celkem dobrý výhled na šest podstavců s barevnými tlačítky. Sid byl ale několik metrů za Benem, který už málem sahal na modré tlačítko. Sid proto podnikl poslední zoufalý pokus – vytáhl nůž a hodil ho po podstavci.

Epilog

Seděl jsem na stromě s nabitou puškou v ruce a snažil se na vratké větvi udržet rovnováhu. Žádné lepší místo tu nebylo a už tak jsem musel použít osmisvěťanské schopnosti ke své neviditelnosti. Dřepěl jsem na tom příšerném stromě už pěkných pár hodin a v myšlenkách jsem se vracel k rozhovoru s Thomasem. Celou oblast jsem důkladně prozkoumal, ale stejně se mi nepodařilo najít vchod do toho údajného podzemního areálu. Naštěstí mi informátor před hodinou potvrdil, že Tima Charlese odhalili a povezou ho na jiné místo. Konečně! Země asi dvě stě metrů ode mě se propadla a nahoru vyjely dva černé Lincolny. I teď budu muset použít své osmisvěťanské síly: nejprve oči, abych uvnitř našel Tima Charlese, a pak musím kulce trochu přidat na rychlosti a síle, aby prorazila neprůstřelné sklo. Limuzíny ujely sotva pár metrů a už jsem věděl, kde Tim je – seděl mezi dvěma agenty, které jsem neznal. Namířil jsem a vystřelil. Díky zvýšené rychlosti jsem kulku neviděl. Zato jsem viděl, co způsobila.

Autorka věnovala prostřednictvím zastupitelky Diany Bubníkové(UNP)  3 výtisky knihy Osm světů jako cenu do křížovky pro čtenáře Pětky pro vás.