Moderátor PhDr. Jakub Železný: „Praha 5 je nejlepším místem na světě“

25. 01. 2012
Málokterý rodák z Prahy 5 veřejně přizná, že se mu v naší městské části něco krutě nelíbí. Televizní moderátor Jakub Železný, byť je „pětkový“ patriot, ovšem bez obalu tvrdí, že mu architekt svým nápadem zničil jeho rodnou čtvrť...

Jste známý a úspěšný televizní moderátor zpravodajských pořadů. „Moderoval“ jste už jako malý klučina doma před zrcadlem s vařečkou u pusy?
Jako každý kluk jsem chtěl být nejdříve dřevorubcem, pak policajtem, kosmonautem a popelářem. Když u nás v Petřínské ulici popeláři přijeli a valili popelnice, byla to událost. Pak jsem moc chtěl být hercem a po listopadu 1989, v takovém falešném sebeopojení, že bych měl být této zemi něčím prospěšný, jsem se rozhodl pro novinařinu. Ale vždy jsem tíhl k mluvenému slovu, už na základní škole jsem uváděl besídky, tam jsou prazáklady mého současného povolání.

Střední školu jste absolvoval na smíchovském gymnáziu Na Zatlance. Jak na toto životní období vzpomínáte?
Ať se na mě mé dvě vysoké školy nezlobí, ale gymnázium pro mě bylo důležitější než pozdější vysokoškolské tituly. Na Zatlance jsem potkal úžasné pedagogy a spolužáky a v roli předsedy stávkového výboru jsem tam před 22 lety prožil listopadovou ´revoluci´.

Prý na vás tehdejší vedení školy poslalo příslušníky tajné policie…
Ano, to je pravda. Byla to zvláštní situace, ale pokud tento rozhovor budou číst mladí čtenáři, musí si uvědomit, že tehdy nebyla žádná komunikační platforma – nebyly mobily ani internet. Přesto jsme nějak zjistili, že jsme snad jedna ze dvou středních škol v Praze, kde vedení školy 20. listopadu řeklo, že se stávkovat nesmí. A kdo stávku zorganizuje, bude ze školy vyloučen. A nakonec jsme asi byli jediná škola, do které tehdejší ředitel Jindra pozval StB. Přijel major Žák, mající na starost závadovou mládež. A stát mu v 9 hodin ráno tváří tvář před gymnáziem byl pro mě velký zážitek, řekl bych až iniciační. Zvláště když se zeptal, kdo to tady vede a já udělal krok vpřed. To byl asi můj nejlepší životní krok, na který budu do konce života hrdý, a jedna z nejlepších věcí, kterou mi osud dopřál udělat.

Především pro spolužačky jste asi musel být hrdinou. Užíval jste si to?
A víte, že ani ne? Když jsem se po letech s děvčaty potkával, tak mi říkaly – my jsme byly do tebe zamilované, bylo super, jak si během stávky řečnil z balkónu. Jen to mělo jednu chybu – vůbec sis nás nevšímal.

Mediálně známý jste začal být před 20 lety, kdy jste jako elév nastoupil do rozhlasové stanice ČRo Vltava.  Máte na rozhlasové vysílání ještě čas, nebo už vás plně pohltil televizní svět?
Jsem tradicionalista a mám vztah ke všem subjektům, které zásadně ovlivnily můj život. A nevzdávám se jich – jako někteří moji kolegové – s tvrzením, že teď jsem v televizi a ostatní mě nezajímá. V rozhlase jsem si stále nechal malý úvazek, navíc na své začátky mám skvělé vzpomínky. Začínal jsem v kulturní redakci a byla to vynikající škola, protože jsem tam potkal spoustu zajímavých lidí. Například Vladimíra Fišera, legendární to český hlas, který v noci z 20. na 21. srpna 1968 ohlašoval příchod sovětské armády a četl provolání proti invazi. Musel jsem na sobě také hodně pracovat, například se naučit správnou výslovnost, frázování, dýchání a odnaučit se některé nešvary. Proto jsem chodil na soukromé kurzy k docentce Jiřině Hůrkové, autorce české výslovnostní normy.
A nestýská se vám po kultuře?
Kulturu jsem úplně neopustil, kdybych si měl vybrat, tak je mi nejblíže. Ale jsem také celoživotní homo politicus, o politiku se zajímám neustále. Možná je to i tím, že jsem byl v roce 1989 od ledna do června trestně stíhán za účast na Palachově týdnu, což mě také ´poznamenalo´. Navíc byla po revoluci politika zajímavá a atraktivní, proto jsem si ji zvolil.

Pokud by vás oslovila nějaká politická strana, stal byste se profesionálním politikem?
Rovnou odpovím – ne. Na druhou stranu netuším, co bude za 15 či 20 let. Třeba si v tomto prostředí jednou budu umět nějaké angažmá představit, ale teď po tom opravdu nikterak netoužím.

Kolik času vám zabere příprava na diskuzi s politiky?
Kdyby diváci viděli, jak se připravujeme na večerní Události, komentáře, tak by nutně museli říci, že si za jejich peníze v práci několik hodin čteme. A opravdu si čteme, chceme do sebe nasát maximum informací, které třeba budeme potřebovat.

Jak sám sebe v televizi hodnotíte?
Nikdy se na sebe nedívám. Záměrně. Mám doma zrcadlo, a to mi stačí.

Myslel jsem to spíše z hlediska oprav případných chyb, kterých se každý dopouští…
Pokud se považuji za profesionála, tak vím okamžitě, kdy a kde jsem udělal chybu. Na to se nemusím na sebe znovu dívat. Vím a v duchu si říkám – tady jsem mohl položit otázku trochu jinak, tady říci něco jiného. Jenže nedělám práci, kde lze zakřičet stop!, dáme to ještě jednou. A ujišťuju vás, že chyb dělám podle mých měřítek dost…

Nepíší vám manželky politiků, že jste byl na toho jejího příliš ostrý?
Kdepak, od manželek současných politiků jsem dosud nedostal žádný dopis. Což v porovnání s nedávnou dobou je výhoda. Říká se, že manželky socialistických politiků Biľaka a Kapka seděly před televizí se stopkami v ruce a běda, když jeden z nich měl delší projev než ten druhý. Hned psali do televize, jak je možné, že jejich soudruh manžel měl vystoupení jen 4:12 minut a druhý soudruh manžel 5:16 minut… Mně jen nedávno jeden politik vyčetl, že jsem ho v debatě 34 x přerušil, a že by se mnou televize BBC vyběhla. Odpověděl jsem mu, že by BBC vyběhla s ním, protože 34 x neodpověděl na otázku moderátora.

Máte vlastní vizi, co nás v politice i ve světě čeká v nejbližších měsících?
Nejsem futurolog. Ale to co se nyní děje v některých evropských státech ve mně vyvolává pocit, že ekonomové, kteří tvrdili, že večírek byl opravdu moc dlouhý a na stole ještě pořád leží účet, měli asi pravdu. Co se mě hodně dotýká, je míra korupce v této zemi, ta mi strašně vadí. Na druhou stranu nevím, jak s ní zatočit. Jen se někdy sám sebe ptám, zda ti, co mají plná ústa boje proti korupci, jsou opravdu ti vyvolení a povolaní k tomu, aby s ní něco udělali.