Obohatí Prahu 5 rozhledna a lávky přes Vltavu?

leden15milunic 26. 01. 2015
Jméno českého architekta chorvatského původu Ing. arch. Vlada Miluniće je spojeno především s projektem Tančícího domu na Rašínově nábřeží, jenž navrhl spolu s kanadsko-americkým architektem Frankem Gehrym. V šuplíku má však přímočarý muž další dva nápady, které by mohli zlepšit život obyvatel Prahy 5.

 

Před více než deseti let chtěl mobilní operátor nahradit svůj stávající vysílač na stolové hoře Vidoule několikanásobně větším. Magistrátní úředníci však prohlásili, že by to povolili jedině v případě, kdyby to současně byla rozhledna. V roce 2001 se proto Vlado Milunić ujal úkolu navrhnout takovou rozhlednu v sousedství budovy „školy“, která tvoří technologické zázemí vysílače v dohledu Jihozápadního Města. „Jelikož jsem narozen 3. března, mám rád vztahy v trojúhelníku. Proto jsem zvolil trojúhelníkovitý půdorys rozhledny ve tvaru indiánského stanu tee-pee nebo panenky,“ říká Vlado Milunić a dodává: „Vyhlídkovou plošinu jsem naopak koncipoval jako kruhovou, protože na čtvercové stojí vždy v rohu nějaký mamlas, přes kterého nikdo nevidí. Na kruhové si navzájem překážet nemůžeme.“ Výška rozhledny měla být asi 60 metrů, na úrovni Petřínské rozhledny. „Uvažoval jsem proto o výšce o metr vyšší, ať to stojí za to,“ potutelně říká architekt s balkánskými kořeny.

Páteří rozhledny byla výtahová šachta s výtahem pro deset osob, kolem které jsou podobně jako na Petříně po obvodu navržena dvě schodiště pro výstup a sestup. Pod vyhlídkovou plošinou byla anténní plošina operátora a nad ní anténní stožár záchranného systému pro policisty, hasiče a zdravotníky. Projekt v hodnotě 25 milionů korun se líbil, ovšem jen do nástupu nového ředitele. „I když měl čtyři miliardy korun na investice, rozhodl, že se rozhledna na Vidouli stavět nebude!“ říká ještě dnes s hořkostí v hlase Vlado Milunić. Architekt uvažoval o tom, že by stavba rozhledny byla začátkem rehabilitace úžasného přírodního útvaru stolové hory Vidoule do podoby podobné parku Petřína s rozhlednou. Součástí úvahy bylo zbouraní nevzhledné budovy „školy“ a zakopaní technologie vysílače pod zem, podobně jak je na vrcholu zakopaná sousední vodárna. „Pořád doufám, že se ozve nějaký zájemce či sponzor a rozhlednu přece jen postavíme. Praha 5 by si ji zasloužila,“ tvrdí.

 

Tři lávky na Střelecký ostrov

Zatímco projekt rozhledny Vlado Milunić připravil na objednávku, nápad propojit tři pražské ostrovy Slovanský, Střelecký a Dětský je jeho soukromá iniciativa. I tento projekt zatím odpočívá jen v jeho archivu, byť ho zatím neoficiálně již podpořili někteří pražští komunální politici a úředníci. „Plány lávek jsem začal zpracovávat asi od roku 2010 na základě informace, že tehdy plánovaná dendrologická rekonstrukce Střeleckého ostrova po povodni 2002 navrhuje pro důchodce, děti a maminky s kočárky zpřístupnit ostrov z mostu Legií také výtahem. I když výtah již funguje, pro návštěvníky ostrova to stále znamená cestou ze Smíchova a z Nového Města absolvovat dlouhou nepříjemnou pěší trasu po mostě v souvislém proudu výfuků z aut. Maminky s kočárky, děti, důchodci, tělesně postižení a ostatní návštěvníci se na ostrov a při návratu z něj dostanou pouze za cenu dvojité dávky škodlivin,“ tvrdí architekt, který přišel s jednoduchým řešením jak se co nejvíce vyhnout automobilovým zplodinám.

Navrhl pro návštěvníky z Nového Města daleko lepší trasu, a to stávajícím mostem na Slovanský ostrov a následně zavěšenou lávkou nad Vltavou na jižní špičku Střeleckého ostrova. Z druhé strany ze Smíchova by se návštěvníci dostali z úrovně vozovky mostem nad zdymadlem a při minimálním spádu lávkou na Dětský ostrov a další zavěšenou lávkou nad Vltavou na jižní cíp Střeleckého ostrova. V místě, kde se obě lávky s opačným tahem sejdou, navrhuje lana spojit a využít tuto konstrukci pro vytvoření dvacetimetrové několika úrovňové rozhledny.

„Třetí pěší lávka by propojila severní část Střeleckého ostrova s Kampou. V prvním úseku by se lávka klenula nad přirozeným korytem Vltavy opřená o dělící zeď koryta řeky pod smíchovským zdymadlem až na vyšší úroveň jižního cípu ostrova Kampa,“ objasňuje svůj záměr. Lávky by byly zavěšeny ve výšce sedmi metrů, tudíž by nebránily ani lodní dopravě. Jejich šířka by se pohybovala kolem tří metrů a podle tvůrce by se po nich mohl bez problémů běhat i maraton, aniž by bylo nutné zavírat silnice!

Na otázku, proč se do projektu pustil bez jakékoliv objednávky, Vlado Milunić odpovídá: „Mám za to, že architekt, který má rád svoje město, přichází s náměty, které by jeho atraktivitu ještě zvýšilo. Navíc nemám rád automobilový provoz, ten je schopen ze sebekrásnějšího města udělat totálně neobyvatelnou a páchnoucí mrtvolu. Pražskou dobře fungující vylepšovanou veřejnou dopravu by měly naopak doplnit cyklistické a pěší trasy, jakou jsou lávky na ´Střelák´. Srovnám-li můj návrh třech lávek za přibližně 100 milionů korun s tunelem Blanka, který zatím nehotový už zatížil rozpočet města částkou přes 40 miliard korun, jde o nesrovnatelný přístup ke skutečným potřebám metropole,“ říká plamenně Vlado Milunić a uzavírá: „V Praze by i nadále měla platit jednoznačná přednost ekologické veřejné dopravě a naopak všechna dostupná drastická omezení pro neekologickou, drahou a neefektivní individuální dopravu. Ta má na svědomí obézní, nesportovní, alergickou a sobeckou generaci.“

 

Pohled z ptačí perpektivy ukazuje polohy uvažovaných lávek (modré linky). Vizualizace: VM