Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 aneb Smíchov, město géniů

10. 01. 2011
Dějiny páté městské části jsou poutavé a bohaté a díky nadšencům je máme poměrně dobře zmapovány. Jejich práce dokládají, že Praha 5 náleží nejen počtem obyvatel k největším a nejvýznamnějším regionům hlavního města, ale že život české metropole obohacuje i mimořádnou koncentrací výrazných tvůrčích talentů.

Praha 5 náleží rozlohou, lidnatostí a ekonomickou silou k nejvýznamnějším celkům hlavního města Prahy. Průmyslový rozmach se zdejší krajiny dotkl již v 18. století, kdy zde vyrostly první manufaktury, továrny a železniční komunikace, porcelánka, kartounky, strojírny, pivovar a parní mlýny. Obec se stala důležitou železniční křižovatkou a díky silné průmyslové koncentraci a výstavbě činžovních domů byla nazývána „stokomínovým Manchesterem“.

Stávala zde kartounka bratří Porgesů (1815), v níž pracovalo na šest set dělníků; dvě bělidla se čtyřiceti dělníky, Bayerlova továrna na porcelán (1852), Barenreiterova továrna na cukr, papírna a Hercogova továrna na olověný cukr. Byla zde Kohoutova továrna na mlýnské stroje, grafi cké závody a tiskárny (Neubert, Čs. kompas), parní mlýny a v Radlicích mlékárna. Na břehu Vltavy bylo zimní přístaviště parníků. Defi nitivní průmyslový ráz Smíchovu vtiskla Ringhofferova továrna na kolejová vozidla, lokomotivy a tendry (1852), která se stala jedním z nejúspěšnějších strojírenských podniků rakousko-uherské monarchie. Měšťanský pivovar Staropramen zahájil výrobu v roce 1871. Byl druhým největším v Čechách a kvalitou piva konkuroval plzeňskému Prazdroji. Z řemeslníků a živnostníků na Smíchově působilo 86 obuvníků, dále hostinští, zahradníci, krejčí, truhláři a kramář s vetešníkem.

Spisovatel Jakub Arbes napsal, že s třiceti tisíci obyvatel byl Smíchov třetím nejlidnatějším a nejprůmyslovějším českým městem (1903), ale stále si ještě uchovával skoro idylický venkovský ráz.

ZROD KLUBŮ A SPOLKŮ

Na Smíchově působila řada kulturních společností a spolků. V roce 1928 zde vznikl Klub Starosmíchováků a přátel starého Smíchova. Založilo jej pět občanů: telegrafní dělmistr Antonín Kočí, soudní revident ve výslužbě Karel Kukrle, obchodník Cyril Lodr, majitel pokrývačského závodu Rudolf Oswald a dramatický umělec V. K. Smíchovský. Vlastenecké a vzdělávací spolky byly spojeny s rozkladem Bachova absolutismu v 60. letech 19. století a obnovením ústavního zřízení v rakouské monarchii, kdy se široce aktivizovalo české národní hnutí. Ve stejné době došlo k rozchodu českého a německého národního života a k zakládání paralelních spolků, věnujících se podobným kulturním aktivitám. Asi nejstarším spolkem na území městské části Praha 5 byl Smíchovský židovský podpůrný spolek pro chudé a nemocné Chewra Bikur Cholim Chaninas Dalim, založený v roce 1794, jehož činnost, s přestávkou vynucenou německou okupací během druhé světové války, přetrvala až do roku 1948. Legendárním se stal spolek pro pěstování vlasteneckého zpěvu Lukes, pojmenovaný podle zakladatele Pražského Hlaholu (v roce 1861), sbormistra Jana L. Lukese, založený v roce 1864.

KLUB STAROSMÍCHOVÁKŮ A PŘÁTEL STARÉHO SMÍCHOVA

Klub Starosmíchováků a přátel starého Smíchova nabyl právní existenci 28. února 1929. Hlavní činnost klub soustředil na sbírání památek na starý Smíchov, jež měly tvořit základ budoucího Památkového muzea města Smíchova, umístěného na zdejší radnici. Bohatá byla i sbírka diapozitivů a fotografi í, dokumentující vývoj území od venkovského regionu k průmyslové aglomeraci. Čestnými členy organizace byl i mimo jiné tehdy známý cestovatel a spisovatel Josef Kořenský, původním povoláním učitel, který jako první Čech objel zeměkouli, a zapsal se tak do dějin českých dobrodruhů, a také dramatický umělec V. K. Smíchovský. K čelným představitelům organizace náležel spisovatel a herec Václav Sedláček, tvůrce řady drobných próz o Smíchově v duchu Jakuba Arbesa. V roce 1932 na výzvu výboru začal psát rozsáhlé Dějiny Smíchova, v nichž chtěl zachytit jeho historii, růst, obyvatelstvo, osobnosti, život spolkový i rodinný, s připojením monografi e vynikajících Smíchováků. Právě v jeho Dějinách Smíchova byl poprvé uveden pojem „Smíchov, město géniů“.

GALERIE VÝZNAMNÝCH OSOBNOSTÍ

V kapitole věnované slavným rodákům zachytil Václav Sedláček životní osudy zdejších významných osobností. Na prvním místě vzpomněl spisovatele Jakuba Arbesa. Dále Josefa Jiřího Stankovského, dramatika, spisovatele a ředitele kočovné společnosti; Karla Švandu ze Semčic s jeho Arénou a pozdějším kamenným divadlem a jeho manželku herečku Elišku Peškovou. Z výtvarných umělců psal o osudech našeho nejvýznamnějšího realistického malíře monumentalisty Václava Brožíka, který na Smíchově začínal ve zdejší porcelánce jako učedník a nejvyšší pocty se mu dostalo, když byl jmenován členem Francouzské akademie a rakouský císař František Josef I. jej povýšil do šlechtického stavu. Žil zde i slavný malíř symbolista Felix Jenewein, jehož obrazy jsou dnes vystaveny v Národní galerii, nebo významný knižní ilustrátor Věnceslav Černý. Působil zde i hudební pedagog Jan Malát, který se proslavil houslovými školami, hudebníci bratři Ondříčkovi či světově proslulý virtuos hry na harfu Jirmus. Sedláček ve své práci vyjmenoval desítky velkých osobností, které na Smíchově působily. Mezi nimi byli mimo jiné i katecheta p. Alois Svojsík, bratr zakladatele českého skautingu; fyzik a astronom Karel Zenger, jehož většina geniálních vynálezů byla ve své době považována za fantastické. Na Smíchově žil i český patolog Jaroslav Hlava nebo lékař Karel Chodounský, známý alpinista, který jako jeden z prvních zkoumal vliv podchlazení na lidský organismus. Sedláček, jako smíchovský patriot, dokonce tvrdil, že autorem nápadu později proslulé Křižíkovy fontány, předvedené poprvé s velkou slávou na Jubilejní výstavě v roce 1891, byl smíchovský klempíř, který svůj vynález ukázal na Císařské louce.

KLUB PŘÁTEL STARÉHO SMÍCHOVA

Na bohatou historii Klubu Starosmíchováků a přátel starého Smíchova navázal v roce 2003 Klub přátel starého Smíchova, který založila skupina nadšenců scházejících se ve vinárně U Zlatého hada na rohu Plaské a Šeříkové ulice. Do svého programu si klub dal snahu organizovat a realizovat výchovné, vzdělávací a kulturní aktivity, přispívat k obnovení a udržování kulturních slavností a rozvíjení kulturního, historického a regionálního vědomí. A také spolupracovat se všemi zdejšími vzdělávacími organizacemi a pochopitelně se zastupitelstvem a radnicí Prahy 5.

Klub se prezentuje řadou osvětových aktivit, přednáškami a vlastivědnými vycházkami, což lze sledovat na jeho webových stránkách www.starysmichov.cz. Přínosem obnoveného klubu bylo i postupné vydávání rozsáhlého encyklopedického díla v nakladatelství Perseus, navazujícího na vizi Václava Sedláčka, že v pátém pražském městském regionu se narodilo, žilo a tvořilo mnoho velkých a celospolečensky významných osobností.

V roce 2006 vyšla první část encyklopedie Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5. Příběhy nevšedních životů. V dalších dílech najdeme osudy více než 350 vynikajících osobností, jejichž život je spojen s Prahou 5.

Objevují se zde jména jako Barrande, Mozart, Porgesové, Ringhofferové, Masaryk, Einstein, katolický prelát Pauly, Šalda, Švanda ze Semčic, Holeček, Brožík, Teige, podnikatelská rodina Havlů, Alberto V. Frič, Malát, Langer, Peroutka, Horáková, Engliš, Sekora, Walter, Hergetové, Karásek, Lešehrad, Fromek, Pekař, Puchmajer, Hašler, Trnka, Werich, Jirotka, Poláček, Nejedlý, Šlitr nebo Toyen.

Ze současníků lze zmínit Karla Gotta, biskupa Václava Malého, bratry Saudky, Zdeňka Svěráka, Jáchyma Topola, prof. Josefa Kouteckého, přírodovědce Václava Pačese, televizního magnáta a politika Vladimíra Železného, světoznámého fyzioterapeuta Pavla Koláře, spisovatele a disidenta Pavla Kohouta nebo Valtra Komárka a mnohé jiné.

KONCENTRACE TVŮRČÍCH TALENTŮ

Objevila se zde i plejáda jmen české šlechty, jejichž panství bylo spojeno s vývojem zdejšího území. Přínos rozsáhlého encyklopedického díla spočívá v uceleném pohledu na společenský vývoj Prahy 5, která se do dějin hlavního města zapsala významnými podnikatelskými a kulturními projekty. Kulturně místopisná linie se zde prolíná s linií biografi ckou. V mnoha medailonech najdeme zcela nové informace, postřehy a osobní konfese, které nám jejich protagonisty představí z neobvyklého úhlu pohledu. Spolu s veřejně známými osobnostmi tu fi gurují i postavy, o nichž širší publikum zpravidla nic neví, a jejichž dílo tak objevuje. Při pročítání knihy se nám důvěrně známé, a přece anonymní ulice, domy, usedlosti, parky, zahrady, poetická zákoutí jihozápadní části Prahy postupně zalidňují výraznými postavami minulosti a přítomnosti, jež tudy procházely a procházejí a podávají si pomyslnou štafetu, kterou od nich jednou převezmou dnešní děti a posléze generace ještě nenarozené.