Kostelík sv. Prokopa zničila těžba

Zaniklý kostelík sv. Prokopa2

K nejjižnějším výspám páté městské části dnes náleží Prokopské údolí, které je pojmenováno po významném zemském patronovi sv. Prokopu. Ten žil na přelomu 10. a 11.století.

Byl členem benediktinského řádu na Břevnově a ještě před svým působením v Posázaví údajně obýval jako poustevník jeskyni nedaleko Dalejského mlýna, mezi obcemi Klukovice a Hlubočepy. Právě nad vstupem do jeskyně, na vrcholu vápencových skal, nechal v druhém desetiletí 18. století Adam Schwarzenberg postavit kostelík zasvěcený sv. Prokopu.

Stavba čtvercového půdorysu s drobnou věžičkou byla vybavena zvony, které svolávaly věřící k liturgickým obřadům ve svatostánku. Ale svou největší slávu zažíval kostel vždy v červenci, během každoroční svatoprokopské pouti, kdy k místu zamířily desetitisíce lidí z pražských měst a celého království.

Tradice poutí se udržela i poté, co vlivem těžby ve vápencových lomech koncem 19. století zcela zanikla jeskyně, kterou údajně světec obýval. Na historické fotografii z 30. let 20. století vidíme těžbou odkryté vá- pencové skály silurského útvaru, na nichž se tyčí popisovaná sakrální stavba. Tehdy už se ale pozvolna vytrácel vzpomínaný lesk místa. Poutníků rok od roku ubývalo a definitivní tečku přichystal vývoj po roce 1945.

V zápise farní kroniky se můžeme dočíst, že se někdejšímu faráři vůbec nezamlouvalo využívání poutě k politické agitaci a „umí- nil si, že od nich musí býti upuštěno“. Na následujících stránkách pak čteme, že „okolí sv. Prokopa bylo zpustošeno vápenným lo- mem. Stromy byly vykáceny a cesty zničeny.“ Stížnost požadující ukončení těžby zůstala oslyšena a pokračující lámání vápencových skal se nakonec kostelíku stalo osudným.

Zbourán byl z důvodu statické narušenosti v polovině 60. let. Tradice poutí se ale v posledních letech opět obnovuje a nedaleko od památného místa byl vztyčen mohutný dřevěný kříž.

Pavel Fabini,

kronikář MČ Praha

Dnešní pohled na skalní vrchol, kde stával kostel sv. Prokopa.