Bez diváků bych byl v režimu Smích-Off

Vizvary_Solo1

ROZHOVOR: MIM, REŽISÉR A PEDAGOG RADIM VIZVÁRY

Tenhle na první pohled nenápadný mladý muž toho dost dokázal. Radim Vizváry je mim, performer, režisér, choreograf a pedagog. Jako první mim v historii udílení cen získal prestižní Thálii. Aby ne, Radim je jednou z nejvýraznějších osobností současného evropského mimického divadla.

Radim Vizváry má za sebou více než sto inscenací a svou uměleckou práci představil už téměř v celé Evropě, v USA, Asii a Africe.

Časopis Pětka se nemůže nezeptat, jaký máte vztah ke Smíchovu a okolí?

Pozitivní vztah k Praze 5 mám spojený s Borisem Hybnerem, který zde bydlel. Často jsme se scházeli v místních kavárnách nebo u něho doma. Mudrovali jsme nad uměním, pantomimou a hledali řešení, jak a kde uvést náš obor v této lokalitě. Navštívili jsme několik míst, starých domů, kin, parků a tak dále, a díky této rekognoskaci jsem objevil krásy Prahy 5.

A s Prahou 5 se pojí i váš zatím nejúspěšnější projekt. Azyl Sólu, tedy inscenaci, za kterou jste získal Cenu Thálie, poskytlo smíchovské Švandovo divadlo. Jak se vám ve Švandově divadle hraje a jaké je zdejší publikum?

Švandovo divadlo je pro mě ideálním prostorem. Naplňuje mé představy o divadle a požadavky na něj od technické až po personální stránku. Umožňuje mi cítit se jako doma, což přináší dobré podmínky pro tvorbu a hraní. Považuji jej za domovskou scénu, a proto pantomimu v Praze uvádím pouze ve Švandově divadle. Publikum je přívětivé, projevuje velký zájem o pantomimu, zatím máme pořád vyprodáno a myslím, že si každé představení vzájemně užíváme. Vážím si jejich pozornosti, neboť bez diváků bych byl v režimu „Smích- -Off“.

Jaké publikum dnes vlastně podle vás na pantomimu chodí a jak na ni reaguje?

Pantomima je pro všechny věkové kategorie. Záleží na dramaturgii představení, pro jakou cílovou skupinu je určené. Pro nejmenší děti vyžaduje jiný přístup tvorby, kde imaginární principy nahrazuji konkrétními rekvizitami, maskami nebo loutkami. V každém případě pantomima učí dětského i dospělého diváka dorozumívat se mlčením nebo pohybem. Pantomima má krásnou vlastnost, činí neviditelné viditelným a tím více podněcuje fantazii, vlastní interpretaci příběhu, čili diváci mohou zažít novou zkušenost s divadlem.

A jak k tomu vlastně došlo, že se vám domovskou scénou pro Sólo stalo právě Švandovo divadlo, kde přece jen není pantomima obvyklým žánrem? Oslovil jste divadlo vy, nebo ono vás?

Ano, oslovili jsme ředitele Daniela Hrbka, který nám okamžitě vyšel vstříc, dokonce prozradil, že s touto myšlenkou dříve koketoval. Takže se vše sešlo ve správný čas a na správném místě. Navíc po úspěšném uvedení Sóla chceme spolupráci ještě více prohloubit, rozvinout o nová představení a vytvořit platformu umění pantomimy.

Jaké to je, získat Thálii za pantomimu jako první mim v historii udílení cen?

Dříve ji dostali umělci v našem oboru za celoživotní dílo. Thálie si nesmírně vážím, představuje pro mě poctu oboru pantomimy, o kterém se v poslední době mluvilo jako o mrtvém žánru. Když se podívám na Cenu Thálie doma na poličce, uvědomím si ta léta dřiny. Mám z ní velkou radost, zároveň cítím vděk a zodpovědnost. Jako bych nabyl pocitu, že skončila jedna etapa mé činnosti a začíná nová. Díky Thálii mám motivaci pokračovat v oboru a dávat si další cíle.

Jak jste se k pantomimě vlastně dostal – původně jste loutkář, že?

Jako dítě jsem maloval a hrál v ochotnickém spolku provozujícím loutkové divadlo. Skrze svět divadla jsem později přirozeně dospěl k panto- mimě, protože vyjadřování beze slov a pohybem mi je nejbližší formou. Skrývá v sobě snad všechny divadelní prostředky – tanec, rytmus, hudbu, herectví, emoce, obrazy a nálady, které mě svojí komplexností baví.

Přibližte nám své představení Sólo, za které jste cenu získal…

Shrnul jsem v něm dosavadní zkušenosti a dovednosti. Vedle moderní formy jsem se odhodlal probudit i klasickou pantomimu, avšak v mém pojetí a cítění dnešní doby, aby bavila mě, ale i diváka. Chtěl jsem ukázat vývoj pantomimických stylů – od romantické pantomimy až po moderní styly. Taková malá encyklopedie. Režijní koncept ukazuje mima v he- recké šatně, který se připravuje na různá představení. Během několika kostýmních převleků zakomponovaných přímo na scéně ztvárňuji deset různých charakterů a příběhů.

Chystáte do budoucna nějaký další pražský projekt? Jaký?

Připravuji nové představení na jaro 2018. Rád bych se pustil do kreativního procesu, kde je balanc mezi imaginárním a reálným světem. Pokládám si otázku, do jaké míry mohou reálné objekty inspirovat naši fantazii a jak podněcují fantazii imaginární vjemy? Fantazie probouzí hravost a naopak, tyto jsou pro tvůrce důležitou složkou v tvorbě, na jejichž základě chci záměrně zaměnit charakter a funkci objektu. Divákovi chci nabízet obrazy a situace, kde vše nemusí být takové, jak se na první pohled zdá. Divák by se měl zamyslet nad tím, co je pod povrchem, číst mezi řádky, dívat se za horizont. Ať už jde o fyzickou stránku představení nebo i hereckou či psychologickou rovinu. Tendencí je podněcovat fantazii diváka, neboť může být v dnešní době pod vlivem mediálního tlaku, potřeby rychlých informací a konzumního stylu života potlačována.

Jste původně z menšího města, jak se vám žije v Praze? Uměl byste ještě žít mimo velkoměsto?

Díky svému povolání hodně cestuji po světě, mám možnost bydlet, kdekoli bych se rozhodl. Praha patří mezi má nejoblíbenější místa světa, kde mám dobré existenční podmínky pro svoji práci a soukromý život. Praha je můj domov, do kterého se vždycky rád vracím.

RADIM VIZVÁRY (38)

Známý český mim, performer, režisér, pedagog a choreograf pochází z Ústí nad Orlicí. Patří mezi jedny z nejvýraznějších mezinárodně uznávaných osobností současného mimického divadla v Evropě. Vystudoval gymnázium v Poličce.

V letech 2000 až 2004 byl jako herec angažován v divadle Minor. Poté byl přijat na katedru nonverbálního a komediálního divadla (dnes katedra pantomimy) HAMU.

Je spoluzakladatelem mezinárodně úspěšného divadelního souboru Tantehorse (dříve Teatro Pantomissimo), uměleckým šéfem domácího souboru Mime Prague a kmenovým režisérem souboru Tichá Opera, který propojuje operu s pantomimou.

Úzce spolupracoval s divadelním souborem Teatr Novogo Fronta a hostoval v souboru Spitfire Company. Za představení Sólo získal Cenu Thálie 2016.