Rozhovor s dirigentem Pražského filmového orchestru Jiřím Koryntou

foto: Radoslav Vnenčák

Filmová hudba je lidem nejblíž, dobře ji znají

Pražský filmový orchestr, který jak už název napovídá, nabízí posluchačům především hudbu z nejznámějších filmů, založil dirigent Jiří Korynta v roce 2004, když mu bylo 19 let. „Hlásil jsem se do London Symphony Orchestra, ale nemohli mě vzít, v tu chvíli to nešlo, protože jsme ještě nebyli v Evropské unii, a tak jsem založil orchestr v Praze sám,“ zmínil jeden z důvodů třiatřicetiletý umělec.

Repertoár uměleckého tělesa, který v současnosti čítá více než 200 titulů, tvoří například hudba z Pána prstenů, Titaniku, Vetřelce, Star Treku, Harryho Pottera nebo Indiany Jonese. Specialitou jsou vánoční koncerty, kam přináší oblíbenou hudbu z filmů Sám doma, Polar Express a mnohých dalších. Letos se tento koncert uskuteční 2. prosince ve velkém sále Lucerny společně se sbory Canti di Praga a Pražským filmovým sborem. Obyvatele Prahy 5 a nejen je zve dirigent do Kinského zahrady, kterou 8. září rozezní koncert pod širým nebem. Začíná v 17 hodin. Vstup je zdarma.

foto: Radoslav Vnenčák

foto: Radoslav Vnenčák

Kde se vzala myšlenka založit Pražský filmový orchestr?

Důvodem bylo také to, že se na našich pódiích tehdy ještě téměř vůbec nehrála filmová hudba a já měl filmovou muziku vždycky hrozně rád. I proto jsem si chtěl postavit orchestr, který by se na ni specializoval. Nyní čítá od 60 do 80 lidí. Díky své multiinstrumentalitě jsem mohl rychle oslovit hráče. První zkouška se konala 2. listopadu 2004. Největší obtíží na začátku bylo sehnat noty. Teď je dostupnost lepší, ale dřív to bylo skoro absolutně nemožné.

Uslyší od vás diváci i jinou než filmovou hudbu?

Postupně jsme přibrali hudbu z muzikálů, popovou i klasickou, ale filmová je pro nás to hlavní.

Čím to podle vás je, že lidé mají zájem o takový druh hudby a zábavy?

Symfonická hudba se vyvíjí. Filmová hudba má největší publikum a je lidem nejblíž, protože ji znají, je jim blízká. Všichni chodí na filmy. Hudby si ve filmu i okrajově prostě všimnou, třeba i podprahově, a ocení, když mají možnost slyšet ji koncertně.

Jaké je vaše nejoblíbenější filmové hudební dílo?

To je těžká otázka. Moje nejoblíbenější filmová partitura je z filmu Jurský park.

Kudy vedla vaše cesta za dirigentský pult?

Směřoval jsem k tomu od vždycky. Ve třech letech jsem začal hrát na housle a na flétnu, postupně jsem přibíral další a další nástroje. V 15 letech jsem vytvořil světový rekord. Během hodinového koncertu jsem zahrál na 33 nástrojů najednou a o pár let později jsem přidal ještě jeden – fagot. Už jako malý jsem dirigoval před televizí a taky své dva mladší sourozence, kteří jsou rovněž hudebníky. V osmi letech jsem nastoupil do Pražského studentského orchestru vedeného profesorem Mirko Škampou, který mě ovlivnil absolutně nejvíc. Byl to nejlepší studentský orchestr svého druhu u nás, objeli jsme kus světa, a kamkoli jsme přijeli, tam jsme měli úspěch. Když mi bylo 12 let, vzal si mě pod křídlo bývalý šéfdirigent Filharmonie Zlín Stanislav Vavřínek, který mě začal učit dirigovat, později dirigent Jakub Hrůša. Obor dirigování jsem vystudoval na Pražské konzervatoři. Když jsem se zabýval hrou na nejrůznější nástroje, posunulo mě to právě k dirigentskému stupínku.

Filmový orchestr hraje se šedesáti až osmdesáti umělci.
foto: Radoslav Vnenčák

Nač se mohou těšit návštěvníci vašeho zářijového koncertu v Kinského zahradě?

 Koncert pořádaný Prahou 5 jsme měli odehrát už letos v červnu. Ale když jsme nastoupili, spustila se velká průtrž a silný vítr, který poničil i pódium. Proto jsme rádi, že nám radnice Prahy 5 dala tu možnost znovu. Program zůstává beze změny, zazní tedy například hudba ze Star Wars, Gladiátora, Pearl Harboru, Jamese Bonda, Harryho Pottera, Pirátů z Karibiku a dalších známých snímků. Kompletní program a další informace o nás a našich koncertech jsou na stránkách www.pfo.cz.

Co považujete za nejtěžší na práci dirigenta?

Práci s lidmi, protože každý hudebník má samozřejmě svůj vlastní názor. Na dirigentovi je všechny ty povahy sjednotit za jedním cílem, což je zahrát hudbu pro diváky. Další úkol je vybrat program, který bude bavit jak ty hudebníky, tak publikum.

Když sleduji dirigenta, řekla bych, že strašně trpí ruce, záda…

Mě ta muzika hodně baví. Pohybuji se po pódiu, jako dirigent musím ukazovat i tělem, obličejem, mimikou. Dirigent je ten, který inspiruje svým tělem, pohyby, jak pasáž zahrát. Nejen jako dirigent, ale i jako hráč musím s energií nakládat tak, abych měl rezervy. A taky to musí být show pro diváka.

Dopřejete svému tělu, aby vás pořád poslouchalo, relax?

Rád chodím po památkách, zajímá mě kultura, čtení. Ve volném čase sleduji filmy a seriály. Při nácviku filmových skladeb chci vědět, co se ve filmu děje.

A kolik snímků měsíčně zhlédnete?

To se těžko odhaduje, desítky určitě. Poslední dobou mě baví horory. Také sleduji, jak se vyvíjí vizuální efekty a grafika. Rád hledám zajímavé tituly pro diváky.

Posloucháte i jinou než filmovou hudbu?

Vyrůstal jsem v klasice, to bylo to první. Klasika je hudba, ze které vyrostly všechny styly. Hrál jsem v komorních a symfonických orchestrech, big bandech a v dechových orchestrech.

Na nezájem obecenstva si nestěžujete. Přesto, nač byste nalákal další diváky?

Pražský filmový orchestr hraje tituly filmové hudby pro všechny generace. Od nejmenších až po nejzralejší diváky. Koncert 8. září od 17 hodin v Kinského zahradě je velkou příležitostí, kdy celá rodina, přátelé, ale i jednotlivci mohou strávit nezapomenutelné chvíle s naším orchestrem a odnést si velký hudební zážitek. Vstup je pro všechny zdarma. Jsme velice rádi, že pan starosta Pavel Richter a jeho zástupce pan Lukáš Herold umožnili, aby se zrodila tato tradice hrát venku koncertně filmovou hudbu, která je v tento den dostupná všem. Hudebníkům přináší radost ji pro všechny hrát.

Autor rozhovoru: Lucie Černá