Hanka Dvorská: Bolístky si foukám až doma

hanka dvorská

Když se řekne kaskadér, většina z nás si v této roli představí muže. Hana Dvorská je nicméně  důkazem, že tato profese je vhodná i pro něžné pohlaví. Kaskadérku dělá přes 40 let. Jenom se to musí umět…

Musela jste se na profesi kaskadérky nějak připravovat, nebo stačila pouze touha po dobrodružství?
Ke sportu mě vedli odmala. Závodně jsem plavala, hrála tenis, mimoto chodila pravidelně do Sokola, od 15 let
skákala z letadla ve Svazarmu. V osmnácti jsem nastoupila na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Po jejím ukončení jsem učila na střední škole tělesnou výchovu a kaskadérku dělala jen příležitostně. Po revoluci jsem se rozhodla dělat už jen pro film. Nebyla to žádná touha po dobrodružství, byla to pro mě prostě nová zajímavá práce, kde jsem mohla zúročit všechny své sportovní zkušenosti.

Vzpomínáte si na vaši nejnáročnější kaskadérskou scénu?
Všechny náročné scény jsou předem perfektně připravené. Jsme profesionálové a nesmíme udělat nikde žádnou chybu. Častokrát jsem hořela, byla nabouraná autem, topila jsem se, padala z koně, sebevraždila se pádem z okna, vyskakovala z jedoucího vlaku… No, někdy to náročné bylo, ale při natáčení musíme dělat jako by nic, bolístky si foukáme až doma. 

O kaskadérech je známo, že musejí mít velmi vysokou životní pojistku. Je nějaká část vašeho těla, kterou ještě neměl v péči lékař?
Právě naopak. Žádná pojišťovna kaskadéry nepojistí. Mám normální úrazovou pojistku, kterou jsem párkrát využila, ale zdaleka ne tolikrát, kolik úrazů jsem měla. Zlomenin bylo dost, vazy a menisky v koleni už mám také operované, klouby bolí, ale já to moc neprožívám. Na bolest nemyslím, snažím se pořád hýbat. Horší by to bylo, kdybych byla lenoch a hýbat se přestala. To už bych asi vůbec nikdy nevstala.

Na jakou hollywoodskou hvězdu, se kterou jste spolupracovala, vzpomínáte nejraději?
V Bídnících to byl Liama Neeson, v Příběhu rytíře na Heat Ledger, v Blade II Vesley Snipes, v XXX to byl Vin Diesel, ve snímku Helboy Ron Perlman, v Rytířích ze Šanghaje Jackie Shan. Nedávno jsem v Praze spolupracovala s Orlandem Bloomem a samozřejmě v Trojské válce jsme spolupracovali s Bradem Pittem, ten je ze všech nejhezčí. Všechny „hollywoodské hvězdy“ se ale nad kaskadéry nijak nepovyšují a jsou s námi přátelé. Vždyť děláme ty nejakčnější věci za ně a slavní jsou pak vždycky jen oni.

Sportu se věnujete stále, dokonce organizujete sportovní aktivity pro druhé. Můžete vaše projekty nějak přiblížit?
Už před 12 lety jsem rozjela ranní cvičení pro nejširší veřejnost, takzvaný Bootcamp. Scházíme se pondělky, středy
a pátky od 6.45 do 7.45 hodin v Tyršově domě na Malé straně. Pravidelně s námi trénuje třeba radní Prahy 5 Jan Panenka. Někdy cvičíme v tělocvičně, někdy jdeme běhat na Petřín. Mám k sobě tři instruktory, lidé jsou rozděleni do skupin podle výkonnosti, aby se všichni cítili v pohodě. Vždycky se sejde prima parta lidí, kteří už pak přes den na nějaké cvičení nemají čas. Takhle to mají hned zrána odškrtnuté a nemají výčitky svědomí. Je to ale také o tom, že se tam utvářejí nová kamarádství, lidé poznají někoho jiného než jen své spolupracovníky. 

Více o našem cvičení si můžete přečíst na www.sportujme.cz. V rámci Bootcamp organizuji již tradiční Malostranský triatlon, letos bude v pátek 31. května, start je v 6.15 hodin ráno. V osm už závodníci odcházejí do práce s diplomem. Také organizuji například Olympijský běh na Petříně a závod „Koloběh Říp–Praha“.

S Hankou pravidelně trénuje i Jan Panenka, radní Prahy 5.