Den české státnosti. Představitelé Prahy 5 uctili památku svatého Václava

633A4580

Starostka Městské části Praha 5 Renáta Zajíčková společně s radními Zdeňkem Doležalem a Petrem Lachnitem, zastupiteli a zaměstnanci úřadu, položili v kostele Římskokatolické farnosti svatého Václava v Praze na Smíchově věnec a vzdali tak úctu českému knížeti Václavovi. 

Den české státnosti se v České republice slaví 28. září. Též je znám jako den svatého Václava. Václav byl český kníže, který se narodil v Praze okolo roku 907 našeho letopočtu. Byl však zavražděn 28. září 935. Tento den je též dnem oslav v katolických a ortodoxních církvích.

Italský renesanční básník Dante Alighieri ve svém díle Božská komedie tvrdí, že na bráně, která vede do Pekla je nápis: „Kdo tudy projde, ať naděje se vzdá.“ Dnes slavíme svátek Svatého Václava, v Evropě známého světce a patrona České země. Světce, který nám dal silnou naději, které bychom se neměli vzdát. Protože jak řekl Alighieri: pravé peklo je tam, kde vládne beznaděj.

Všichni víme, proč na Svatého Václava vzpomínáme právě dnes. Brzy ráno 28. září 935 před ranní mší byl podle kronikáře Kosmy Přemyslovec Václav zavražděn. Byla to plánovaná vražda. Politická vražda. V divoké době poloviny 9. století to byl čin na tehdejší evropské poměry docela běžný.

V době Svatého Václava se žilo těžko. České země a Morava čelily nájezdům kočovníků z panonských stepí. Celé vesnice upadaly do otroctví. Malé české knížetství se potácelo mezi Východem a Západem. Říše Východních Franků, které dnes říkáme Německo, Přemyslovce vojensky porazila a přinutila je platit daň. Takzvaný tribut.

Na druhou stranu zde existovala kulturně vyspělejší a sympatičtější Byzantská říše, která na Moravě obrátila na křesťanství obyvatele laskavým slovem a ne ohněm a mečem, jak tomu bylo zvykem u Franků. V Čechách se ve Václavově době stále pohansky věřilo na duchy, latinská civilizace společně s křesťanstvím si zde klestila cestu pomalu.

Jak říká historik Pekař, síla ve svatováclavském kultu není ani v tom jak náš světec žil, ale i jak umřel. Stal se totiž evropskou legendou. Dobrý křesťanský panovník, kterého zabil vlastní bratr kvůli lásce k míru. Kvůli úctě k dohodám. Kvůli schopnosti se domluvit. A to byly ctnosti velmi vzácné.

A jakou nám dává naději nám? Naději, že se lze dohodnout po dobrém. Že vzdělání lidi spojuje. Že přátelství je silnější než meč. Že být součástí Západu z nás nedělá jeho otroky. Naopak. Svatý Václav se stal naším prvním národním svatým mučedníkem. Patronem lásky v bližního a hlavně naší národní svobody. Proto se i bojovní husité nestyděli zpívat: Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím.