Smíchov v éře Ringhofferů

Zbytky továrny 1

V jedné z povídek se Ignát Herrmann zmiňuje, že ve starém pražském adresáři kdysi nalezl záznam z roku 1809, ve kterém je uveden i kotlář Franz Ringhoffer. A položil si otázku, „zdali zakladatel závodu a děd či praděd nynějšího náčelníka továrny se mohl nadít, že zakládá rod průmyslníků, který (…) za sto let prosluje jménem světovým?“

Slávu Ringhofferů a tím i slávu Smíchova nepochybně umožnila i tehdejší společenská a hospodářská situace, ale zásadním způsobem se na ní podepsaly kvality, intelekt a odhodlání Franze II. Ringhoffera, jehož 200. let od narození si letos připomínáme.

Narodil se 28. dubna 1817 do rodiny pražských mědikovců a jako dvacetiletý tovaryš se vydal na roční pouť po průmyslových centrech Evropy. Z Anglie, Francie a Německa se do vlasti vrátil se zkušenostmi, technickými znalostmi a naplněn vizemi a možnostmi, které podnikavým lidem nabízela postupující průmyslová revoluce.

Jednu z vizí se mu v 50. let 19. století podařilo realizovat, když založil tovární areál na pražském předměstí Smíchov, kde nalezl dostatek výrobního prostoru. Navíc za příznivé ceny. Podle dobových svědectví byl tehdejší Smíchov „dlouhá, rozházená tovární ves, která se táhla mezi příkopy, zdmi, neúhlednými domky, polo zapadlými baráky, a tovární čtvrť podle cesty byla jediná klikatina úzkých, nečistých uliček“. Počet obyvatel se pohyboval okolo 10.000. Během čtyř následujících dekád se Smíchov změnil k nepoznání, takže se v pramenech dočteme, že „území smíchovské obce čítá 1060 domů a přes 50.000 obyvatel. Město má v každém směru ráz velkého, moderního města, takže se výstavností a občanskými zařízeními může postavit po bok předním městům celé říše.“

Franz Ringhoffer a jeho synové se o tento vzestup nezasloužili pouze založením a řízením legendárního komplexu na výrobu železničních vagonů, který dával práci tisícům zdejších obyvatel a stimuloval růst zdejší ekonomiky. Už v roce 1861 se Franz II. zapojil aktivně do komunální politiky, stal se obecním starostou a zájmy Smíchova hájil rovněž na půdě zemského parlamentu. Jako vůbec první zdejší starosta dal na své náklady vyhotovit moderní regulační plán, zavedl veřejné osvětlení a modernizoval zdejší vodovod.

Když v roce 1873 umíral, svým synům vedle pohádkového bohatství odkázal i životní filozofii založenou na moderních liberálních hodnotách, ale také na tradicích křesťanské lásky k bližnímu a na zodpovědnosti nejen za sebe, ale také za ty, kdo nás obklopují. Smíchovští obyvatelé tyto jeho ctnosti poznali při rozsáhlých povodních v 60. letech, kdy jim poskytl přístřeší a zajistil dostatek jídla i pitné vody. Pozoruhodné jsou také další jeho aktivity na poli sociální politiky, kterými doslova předběhl svou dobu, ať už jde o podnikové úrazové a penzijní fondy, nebo o zajištění na svou dobu kvalitního bydlení rodinám dělníků. Přispíval také na výstavbu zdejších vzdělávacích ústavů a na rozvoj kulturního a občanského života.

Zánik monarchie v říjnu roku 1918 přečkal oboustranně výhodný vztah města Smíchova s rodinou Ringhofferů bez vážných následků. První meziválečné desetiletí jen upevnilo pozici podniku na světových trzích. V jeho čele tehdy stanul příslušník třetí generace Ringhofferů, Hanuš, který musel čelit hospodářskému propadu ve 30. letech 20. století. V jednou ze svých dopisů si tehdy posteskl, že jsou „těžké doby pro každého, kdo s láskou pracuje pro průmysl“, ale přesto neztrácel naději, „že i to se v budoucnu jednou zlepší.“ Tehdy se psal rok 1935 a blížil se největší válečný konflikt v lidských dějinách.

Turbulentní mocenské změny po mnichovském diktátu, a zejména po květnu 1945, se staly definitivní tečkou v dějinách Ringhofferů na Smíchově. Generální ředitel firmy Hanuš Ringhoffer byl po příchodu sovětských armád internován v modřanském koncentračním táboře a posléze odvlečen sovětskými tajnými službami do německé východní zóny, kde koncem roku 1946 v jiném koncentračním táboře v Meklenbursku za nevyjasněných okolností zahynul.

Dnes už většina budov výrobního areálu někdejší Ringhofferky nestojí; zanikly konci 20. století, aby uvolnily místo modernímu obchodnímu centru. Ale při procházce Smíchovem bedlivý pozorovatel dodnes nalezne stopy odkazující na věhlas majitelů nejslavnější smíchovské továrny. Stačí navštívit kostel sv. Václava, kde se nachází jak oltář věnovaný rodinou farnosti, tak nástěnné obrazy. Západně od OC Nový Smíchov dodnes stojí reprezentativní vilka, kterou zde nechal vystavět Franz II., nebo budova kanceláří. A tyto hmotné památky zdaleka nejsou jediným, co po sobě Ringhofferové zanechali. Vedle slavné historie a zásluh o vzestup Smíchova je to i následováníhodný příklad aktivního řízení místní samosprávy s ohledem na nadčasové principy.

U příležitosti 200. výročí od narození Franze II. Ringhoffera pořádá Městská část Praha 5 tematickou výstavu „Smíchov v éře Ringhofferů“. Výstava se uskuteční v listopadu 2017 v druhém patře letohrádku Portheimka. Jste srdečně zváni.

Doprovodnou akcí k výstavě bude přednáška kronikáře MČ Praha 5 Pavla Fabini s promítáním historických fotografií. Datum upřesníme v příštím čísle časopisu Pětka.

Sídla Ringhofferů na Smíchově

Ringhoffer Franz II

Zbytky továrny