Parlamentní volby na Smíchově. 110 let od souboje Klofáče s Neumannem

1907 oznámení a oslavy výsledků voleb. FOTO archiv autora

Od počátku volebních zápasů v polovině 19. století zastupovali Smíchov na půdě parlamentu výhradně příslušníci vyšších a středních vrstev, veskrze zástupci národně liberálního proudu německé a posléze české politiky. Jednalo se o důsledek omezeného volebního práva, kterým po dlouhou dobu disponovalo necelých pět procent populace.

Privilegium vybírat poslance do vídeňské Říšské rady, jakési obdoby dnešního Evropského parlamentu, totiž záviselo na výši odváděných daní. Většina obyvatel tak prakticky neměla možnost ovlivňovat směřování státu. To se začalo pozvolna měnit od 90. let 19. století pod náporem dělnického hnutí, které za využití manifestací a stávek požadovalo jak uzákonění osmihodinové denní pracovní doby, tak zavedení všeobecného a rovného hlasovacího práva. Prvně se tento princip v omezené míře prosadil už roku 1896. Na jeho plnohodnotné uzákonění si lidé museli počkat až do ledna 1907, kdy jej posvětil císař František Josef I. Volební právo získali pouze muži starší 24 let bez ohledu na sociální postavení.

Vysoká volební účast

První volby podle nových pravidel se konaly v květnu 1907 a výběr poslanců probíhal na základě většinového volebního systému v jednomandátových volebních obvodech, podobně jako si dnes volíme senátory. Pokud žádný z kandidátů nezískal absolutní většinu hlasů, pak se konalo druhé kolo, kam postupovali dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů. Poslancem se stal ten, koho v druhém kole podpořilo víc voličů.

V dubnu 1907 navštívil Smíchov císař a stal se tehdy svědkem i prvních předvolebních střetů blížícího se zápasu. Své kandidáty postavilo rekordní množství stran. A o koho šlo? Kdo se tehdy vlastně o poslanectví ucházel? Ve volebním obvodu č. 8 Smíchov nechyběli kandidáti místní německé menšiny, ačkoli jejich šance na úspěch byla fakticky nulová. Do boje za místní Němce se postavili Alexander Richter, majitel smíchovské textilní továrny, a německý lidovec Rafael Pacher.

Malé naděje na úspěch měl i kandidát katolické strany a místní truhlář Václav Stupka nebo pokrokář Břetislav Foustka, sociolog a filozof bojující proti alkoholismu. Naopak horkého kandidáta představoval od počátku sociální demokrat a zdejší hostinský František Regner, proti kterému strana národně sociální postavila předáka a novináře Václava Klofáče, pozdějšího prvorepublikového ministra. Zdálo se, že se hlavní boj paradoxně odehraje mezi dvěma zástupci „dělnictva“.

Do hry ale vstoupil železniční inspektor Josef Neumann, nominovaný středostavovskou staročeskou stranou, ale i jejími někdejšími rivaly – mladočechy. Obě strany hájily národnostní cíle a konzervativně liberální řád. Dvěma socialistům se tak postavil ryze „buržoazní“ kandidát. Rozhodnout měli voliči a na Smíchově se rozvířila do té doby nevídaná předvolební kampaň. Hlavní zbraní zůstávaly předvolební schůze, odehrávající se v hostincích a ve veřejných prostranstvích, kde kandidáti přesvědčovali občany o svém programu i osobních kvalitách. Po ulicích se pohybovali agitátoři s letáky a nároží byla poseta volebními plakáty, ovšem stále ještě bez obrazových motivů.

Přestože volba byla jako dnes tajná, lidé své politické přesvědčení moc neskrývali. Po uzavření volebních místností se tedy vědělo, že výsledky asi budou velmi těsné. Voleb na Smíchově se tehdy zúčastnilo dnes těžko uvěřitelných 84 procent voličů a údajně se muselo čekat i dvě hodiny ve frontách před volebními místnostmi! A výsledek? Ten Podoba Arbesova náměstí z počátku 20. století ukázal, že volební maraton ještě nekončí.

Rozhodlo 27 hlasů

Nejvíc hlasů (29 procent) získal Václav Klofáč, nicméně absolutní většiny nedosáhl, a tak do druhého kola postupoval s druhým nejsilnějším kandidátem – Josefem Neumannem (28 procent). Pro následující rozhodující střet proti sobě stály dva socioekonomické světonázory a zároveň dva příslušníci ryze českých národních stran.

Druhá okolnost ovšem nijak neotupila ostří konfliktu a v tehdejší kampani nechyběly lživé výroky na adresu soupeře ani fyzické útoky na stoupence druhé strany. O Neumannovi se šířily drby, že je „germánské krve“ a své děti posílá do německé školy. Děti přitom neměl a pocházel z rodiny českého živnostníka v Novém Strašecí. Stejně důležitým momentem jako veřejná kampaň se stalo zákulisní jednání. Vzhledem k výsledkům prvního kola bylo zjevné, že pokud všichni voliči sociální demokracie (25 procent) podpoří Klofáče, bitva je rozhodnuta.

Výsledek druhého kola byl proto pro mnohé stoupence dělnického hnutí rozčarováním. Voleb se zúčastnilo 66 procent oprávněných voličů a k překvapení všech těsně zvítězil Neumann, a to 2012 oproti 1985 lístkům znějícím na jméno Klofáče. Tedy rozdílem pouhých 27 hlasů. Svůj mandát Neumann obhájil i při volbách v roce 1911 a město Smíchov ve vídeňském parlamentu zastupoval až do zániku monarchie.

JOSEF NEUMANN

* 22. 3. 1852, Nové Strašecí

+ 16. 3. 1915 Stupčice

Josef Neumann, syn krejčího z Nového Strašecí, se narodil v březnu 1852 a po studiích pražské vyšší reálky absolvoval pražskou polytechniku. Vstoupil do služeb České západní dráhy, která měla své nádraží na Smíchově. Neumann ale působil v Berouně jako traťový přednosta dráhy Karlštejn– Hořovice. Později pracoval pro ředitelství státních drah v Praze. Byl odborníkem na železniční stavitelství, zejména na stavbu mostů. Aktivně se podílel na fungování Spolku českých inženýrů a architektů. Neumann procestoval celou Evropu a navštívil také Egypt, kde zkoumal rozvoj tamní železniční sítě. Zemřel bezdětný v roce 1915.

Pavel Fabini, autor je historik a politolog

Oznámení a oslavy výsledků voleb v roce 1907

Podoba Arbesova náměstí z počátku 20. století

Josef Neumann

Výsledky voleb