Šest osobností převzalo čestná občanství Prahy 5

čestná občanství

Radnice Prahy 5 v neděli 11. února 2018 ve Švandově divadle udělila šestici osobností čestná občanství za jejich celoživotní přínos společnosti. Za dlouholetý přínos v medicíně byli oceněni hematolog Otto Hrodek a paleoantropolog Emanuel Vlček (in memoriam), za činnost v oblasti kultury čestné občanství převzali Ondřej Havelka a Vít Olmer, za odboj proti fašismu i komunismu se čestnými občany stali pánové Jaroslav Kraus a František Šedivý.

Všem uvedeným ocenění předal starosta MČ Praha 5 Pavel Richter a zástupce starosty Lukáš Herold.

Čerstvý čestný občan Prahy 5 Ondřej Havelka se se svými Melody Makers postaral o hudební program akce. „Jsem poctěn. Musím říci, že jsem žil i v jiných částech Prahy, ale Smíchov je asi nejveselejší část,“ glosoval všestranný umělec předání čestného občanství. Setkání se starostou využil k vyjádření obav o osud Železničního mostu, coby krásné industriální památky na území páté městské části. „Lidé se domnívají, že starosta může za všechno a může ovlivnit všechno. Není tomu tak, ale mohu slíbit, že Železniční most čeká rekonstrukce, rozhodně ne destrukce,“ pohotově reagoval starosta Pavel Richter.

Hematolog Otto Hrodek ve svém poděkování za ocenění zavzpomínal na své začátky v Motolské nemocnici. „Motol mi byl přidělen a Motol mi zůstal. Řešili jsme tam velké případy tuberkulózy, byl jsem i na oddělení pediatrie. A dlouho jsme čekali na otevření nové budovy nemocnice. Dočkali jsme se, čemuž jsem velmi rád,“ uvedl profesor Hrodek s tím, že je velmi poctěn oceněním od radnice. „Přeji vám všem pevné zdraví, abyste nemuseli do Motola. A pokud ho budete muset využít, věřte, že jdete do moderního zařízení“ uzavřel úsměvně své vystoupení.

Za protifašistického bojovníka Jaroslava Krause ocenění převzala jeho vnučka Ester Gerová. „Dědeček má omezenou pohyblivost, vyslal mě. Oceněním je poctěn. Je si plně vědom nutnosti předat svědectví z Osvětimi-Birkenau dalším generacím,“ uvedla E. Gerová. Následně citovala emočně silný úryvek z připravované publikace pamětí Jaroslava Krause, v němž popisuje příjezd do Osvětimi a své první setkání s nechvalně proslulým doktorem Mengelem „na rampě“.

Další bojovník proti fašismu František Šedivý ve svém slovu k publiku připomněl, že ho do atmosféry útlaku, proti němuž bojoval celý život, vrátila první melodie od Melody Makers. „První píseň tady, to byl jazz. Jsem rád, že právě tahle hudba zazněla. Jazz nám, tehdy mladým lidem, zakazovali. A my jsme podvědomě cítili, že doba, která se blíží, bude zlá. A rozhodli jsme se jít proti útlaku. Jak nacistickému, tak komunistickému,“ zdůraznil mj. pan Šedivý.

Poděkování za čestné občanství udělené Emanuelu Vlčkovi přednesl jeho syn Pavel. „Shodou okolností Česká televize v předvečer dnešního udílení odvysílala Formanův film ‚Amadeus‘. Vždycky si při něm vzpomenu na otce. Měl totiž zkoumat lebku W. A. Mozarta. Bohužel, tenhle úkol nedokončil, je to jeho poslední nedodělek,“ uvedl P. Vlček.

Slavnostní večer pokračoval skvělým koncertem skupiny Melody Makers, publikum si vyžádalo přídavek.

Rád bych poděkoval všem, kdo se na slavnosti podíleli a zúčastnili se. Jsem ohromen duševní svěžestí nejstarších oceněných osobností, jejich obdivuhodným životním nadhledem a tím, že se stále snaží předávat své zkušenosti mladší generaci. Dovolím si popřát všem hodně zdraví, sil a úspěchů. Nevšední atmosféru umocnil profesionální výkon uskupení Ondřeje Havelky. I jim patří velký dík a uznání,“ uzavřel starosta Pavel Richter.

 Profesní profily oceněných:

Ondřej Havelka

* 10. října 1954 Praha

Český režisér, herec, zpěvák a tanečník. Jako všestranný umělec je uměleckým ředitelem a zároveň frontmanem orchestru Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, zaměřeného na autentickou interpretaci historického jazzu a swingu meziválečného období 20. století. Při produkcích se svým orchestrem si pohrává s rolí klasického swingového entertainera se všemi typickými atributy této profese: zpěv, mluvené slovo, tanec, step. Je synem české herečky Libuše Havelkové a hudebního skladatele Svatopluka Havelky.

Po absolvování herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze studoval operní režii na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. V letech 1976 až 1995 vystupoval jako frontman Originálního Pražského Synkopického Orchestru. Po odchodu z něho si založil vlastní jazz-band (Ondřej Havelka a jeho Melody Makers), se kterým působí dodnes.

V roce 1999 Havelka režíroval film Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský, pro který také napsal scénář a ve kterém si zahrál sám sebe.

V posledních letech působí Havelka úspěšně jako režisér operních představení a filmů. V roce 2014 dosáhl mezinárodního uznání se svou režijní prací na zfilmování opery Orfeo ed Euridice od Christopha Willibalda Glucka v Zámeckém divadle v Českém Krumlově a v interiérech tamějšího zámku. Jako umělecký poradce působil při natáčení tohoto filmu americký kontratenorista Bejun Mehta, který také ztvárnil hlavní roli Orfea. Televizní film byl uveden mj. 19. července 2014 na německo-rakousko-švýcarské stanici 3sat.

 

prof. doc. MUDr. Otto Hrodek, DrSc.

* 8. října. 1922 Jihlava

Prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc. (95 let) je zakladatelem moderní české hematologie a světovým průkopníkem léčby dětské leukémie. Celý život žije a působí mj. ve FN Motol.

Koncem 50. let publikoval spolu s autory Janelem a Miterou první učebnici o poruchách krvetvorby v dětském věku. Publikoval prioritní výzkum zvláštností vývoje koagulačního systému novorozenců. Zaměřil se na diagnostiku a léčbu dětských leukemií, aplastické anémie a hemofilie. V roce 1985 inicioval založení Pracovní skupiny dětské hematologie (PSDH) České republiky a doporučil léčbu dětské akutní leukémie podle německých protokolů BFM.

Pracovní skupina dětské hematologie vznikla neoficiálně v roce 1985, kdy prof. MUDr. Otto Hrodek, DrSc. svolal do motolské nemocnice schůzku českých dětských hematologů, reprezentujících fakultní a krajské nemocnice. Schůzky se zúčastnili kolegové z Prahy, Plzně, Hradce Králové, Ústí nad Labem, Českých Budějovic, Ostravy, Olomouce a Brna. Impulsem k opakovaným setkáním byla diskuze nad zahájením společné studie jednotné léčby dětí s akutní lymfoblastickou leukemií v České republice, která byla zahájena v roce 1986.

 

Ing. Jaroslav Kraus

* 10. srpna 1922 Praha

Bojovník proti fašismu Ing. Jaroslav Kraus prošel v době druhé světové války Terezínem, zde v židovském ghettu strávil 26 měsíců, v náročných podmínkách osvětimského vyhlazovacího tábora 6 týdnů a v Buchenwaldu – Meuselwitz 7 měsíců.

Po Mnichovu 1938 se projevily protižidovské zákony i u nás. V srpnu 1942 odjel pan Kraus transportem VAS 343 do Terezína, kam dorazil právě v den svých dvacátých narozenin.

A na podzim 1944 odjel i s bratrem transportem EL 1255 do hrůzné Osvětimi, prošel Mengeleho selekcí, jež rozhodovala o dalším osudu vězňů.

Díky riskantnímu kroku byl pan Kraus ke svému štěstí přesunut na místo, kde panoval mírnější režim. Jako zdraví mladí tzv. odborníci byli totiž vybráni pro práci v německé továrně v Mojslovicích, což byl pobočný lágr Buchenwaldu. Když měl být Buchenwald v dubnu 1945 osvobozen Rudou armádou, byli vězni přesouváni do jiných táborů, při přesunu se podařilo panu Krausovi uprchnout a dostat se domů. Jeho bratr však zemřel.

Ani po únorovém převratu neměl pan Kraus klid, byl sledován jako prosionistický živel.

 

MgA. et MgA. Vít Olmer

* 19. června 1942 Praha

Český scenárista, režisér a publicista. Vystudoval herectví DAMU a režii FAMU. V současné době působí na FAMU jako pedagog.

Účinkoval v celé řadě českých i zahraničních filmů jako např.: Fantom Morrisvillu, Holka na zabití, Most u Remagenu, Muž z prvního století, Upír z Ferratu, Páni kluci… Hostoval v Národním divadle v Macháčkově inscenaci Ze života hmyzu.

Jako režisér se podílel na vzniku nespočtu dokumentárních snímků pro televizi. Mezi jeho celovečerní filmy patří např. Sonáta pro zrzku, Stav ztroskotání, Co je vám, doktore?, Tankový prapor a v neposlední řadě nejnavštěvovanější porevoluční film Nahota na prodej.

Za svou tvorbu obdržel mnohá ocenění na filmových festivalech v Západním Berlíně, Moskvě, Mnichově, Praze, Plzni, Karlových Varech, Tokiu, Washingtonu nebo New Yorku. V současné době točí sociálně zaměřený velký dokument pro ČT Adoptuj si svého seniora.

Kromě herectví a režie se jako spoluautor podílel na vzniku scénářů svých filmů. Je také autorem čtyř knížek, nespočtu povídek, řady fejetonů a článků. Jako autor psaného slova publikoval v šedesátých letech v Literárních novinách, Mladém světě a v Kultuře. Po Sametové revoluci publikoval v Neviditelném psu, Pražanu a iDnes. Na Praze 5 vyšly jeho články v časopisech Pětka pro vás a Vaše 5.

 

Ing. František Šedivý

* 2. července 1927 Praha

Bojovník proti fašismu a komunismu Ing. František Šedivý se už jako mladý zapojil do odporu proti nacistickému režimu, po válce vedl aktivní boj proti komunismu u nás. Byl za to v roce 1952 odsouzen ke čtrnáctiletému vězení. Vypráví rád o prvorepublikovém školství a svém studiu na reálce, která se nacházela v budově školy U Santošky. V patnácti letech byl žákem čtvrtého ročníku reálky.

Němci se však v průběhu druhé světové války rozhodli omezit možnost vzdělávání nejen na vysokých školách, ale rovněž na školách středních, kde se povinně snižoval počet žáků, což postihlo i studenta Šedivého.

Brzy po únoru 1948 se pan Šedivý zapojil do letákové akce vysvětlující lidem, co se stalo a jaká doba nastává, dvakrát pomohl při ilegálním přechodu státních hranic.

Jako student vysoké školy dal dohromady několik spolužáků, kteří nebyli spokojeni se současnou politickou situací. Jejich činnost však byla vyzrazena a pan Šedivý byl 8. 5. 1952 zatčen. Z Bartolomějské byl vězeň po dvou a půl měsících 2. července, v den svých 25. narozenin, převezen do pankrácké věznice, oddělení B1, kde čekal 4 měsíce na soud. Zde poznal hlad, psychický tlak, strach, nebude-li odsouzen k smrti, stejně jako Slánský, jehož popravu oběšením v noci 3. prosince 1952 zde ještě zažil. Věznice Mírov byla pro pana Šedivého očistec, tam to však nebylo tak těžké, jako v jáchymovském pekle, kde existoval jako číslo A 011333, minula ho amnestie, propuštěn byl v roce 1964.

Zatčen byl mladík, domů se vrací smutný muž s krutými zkušenostmi. To už byla jeho dívka provdaná, milovaná maminka tři roky po smrti.

 

prof. MUDr. RNDr. h.c. Emanuel Vlček, DrSc.  (in memoriam)

* 1. března 1925 Rožmitál pod Třemšínem   † 24. října 2006 Praha

Český paleoantropolog, lékař a profesor Anatomického ústavu 1. LF UK.

Po absolvování smíchovského Vančurova reálného gymnázia vystudoval v letech 1945–1951 zároveň lékařskou a přírodovědeckou fakultu obor antropologie Univerzity Karlovy v Praze. Během studií pracoval v Ústavu soudního lékařství jako demonstrátor a pomocná vědecká síla. Jako mladý student byl též zapisovatelem profesorů Hájka a Tesaře u pitvy ministra Jana Masaryka v březnu 1948. V letech 1951–1957 pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Nitře, poté do roku 1967 v Archeologickém ústavu v Praze. Od roku 1967 byla jeho vědecká kariéra spojena s Národním muzeem v Praze, kde v roce 1967 založil antropologické oddělení. V letech 1952-1974 přednášel antropologii na Univerzitě J. A. Komenského v Bratislavě a paleontologii člověka v Paleontologickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Soustředil se zejména na paleoantropologii v evropském teritoriu, zpočátku se zabýval především pravěkými a starověkými populacemi a popsal velkou skupinu Chalchů (větev Mongolů). Od roku 1955 se prof. Vlček začal zabývat i kosterními pozůstatky našich panovníků a dalších významných historických osob. Jeho antropologicko-lékařské výzkumy prokázaly tělesné vlastnosti, genetickou příbuznost, přibližný věk v okamžiku skonu, prodělané nemoci a zdravotní stav. V některých případech Vlček i vyvrátil hypotézu o vlastníkovi pozůstatků. Vděčíme mu za další pramen poznání, který byl leckdy rozdílný od dobových pramenů a kronik.