Tanečníci ze souboru ZUŠ Na Popelce slaví úspěchy s novou inscenací

Pipkova a Bylo nas pet 046

Tanečníci ze souboru ZUŠ Na Popelce v Praze 5 pod vedením Lenky Tretiagové vytvořili nové představení Bylo nás pět na motivy Karla Poláčka. Ani ne dva měsíce po premiéře inscenace získala nominace na národní přehlídky (Dětská scéna, Jiráskův Hronov), další festivaly (Menteatrál, Děti-výchova-divadlo, Divadlo loutek Hradec Králové) i mezinárodní festivaly (Deutsche Kinder-Theater-Fest, pořádaný BAG Spiel & Theatre v Německu a turné po Skandinávii).

Obdiv patří nejen dětem, ale také jejich rodičům a učitelům základních škol, respektujících časově náročnou přípravu talentovaných dětí a podporujících aktivity malých umělců. Nahlédněte do jedné z recenzí, vzniklé na základě diskuse o představení na Dětské scéně 2018: Představení Bylo nás pět bylo vskutku radostným zahájením přehlídky.

Členové tanečního studia Light pod vedením Lenky Tretiagové jsou pro divadelní práci velmi dobře vybaveni. Z jejich projevu je zjevná nejen intenzivní, dlouhodobá a promyšlená práce pohybová. Všichni také výborně zpívají a až překvapivě – bez výjimky – dobře mluví. V případě tohoto představení je však mnohem podstatnější nasazení herců, jejich

obrovská investice energie, schopnost se absolutně soustředit a být v každém okamžiku plně přítomni na jevišti. Každou pauzu si dokáží užít a naplnit ji obsahem. To vše bez náznaku cirkusového předvádění vlastních dovedností. Děti dobře rozumí jednotlivým situacím, pointám i podstatě celé inscenace. Ačkoli je slavná předloha postavena na slovním humoru, souboru se podařilo plně zachovat její poetiku i přes

využití minima textu. Takové převedení literatury do bohatého divadelního jazyka je výjimečné. Například slavná věta „My hoši, co spolu chodíme…“, je zde vyjádřena opakovaným chozením v různých variacích, které ve své jednoduchosti skvěle vystihuje pevné a hrdé kamarádství. Také nepředstíraná vážnost až zarputilost, se kterou herci ztvárňují své postavy, je podstatnou součástí nenásilného humoru inscenace.

Ačkoli je studio Light – již podle názvu – studiem tanečním, v této inscenaci se výrazně posunuje směrem k syntetickému divadlu. Pohybové „etudy“ jako je například boj s Habrováky, či stylizovaná práce s fackou, nejsou tanečními výstupy. Až na výjimky mají podobu dětské hry, jsou součástí dramatické situace a jako takové přispívají ke zmíněné poetice díla. Taktéž je třeba ocenit, že ve zdánlivě zcela chlapecké látce našla režisérka plnohodnotný prostor pro dívčí skupinu a podpořila tak téma kontaktu dívčího a chlapeckého světa, jejich vzájemných rozdílů i nevyhnutelné přitažlivosti. V poláčkovském duchu pojmenované „poselství“ inscenace – Když oni byli takoví, my budeme také takoví – je vlastně přítomno v celém díle. Každý z herců se projevuje jako svébytná osobnost, všichni však s gustem a radostí vytvářejí jednu skvěle komunikující skupinu těch, co spolu chodí…

https://www.drama.cz/ds/archiv/ds_2018_cislo_2_web.pdf

 

Vojtěch Fröhlich

zástupce ZUŠ Na Popelce