Pátá městská část udělila již počtvrté Čestné občanství Prahy 5

HML_2836

Prostory Švandova divadla zažily 7. března výjimečnou událost – udílení Čestných občanství Prahy 5. Slavnostní udílení Čestných občanství proběhlo v Praze 5 již počtvrté a Čestnými občany se stali in memoriam František Pecháček, který se aktivně podílel na protinacistickém odboji, malířka Helena Slavíková-Hrušková, basketbalista Dušan Krásný, biskup Václav Malý a Petr Sýkora, spoluzakladatel nadace Dobrý Anděl.

Společná fotografie oceněných občanů se starostou Danielem Mazurem: zleva – Václav Malý, Dušan Krásný, Helena Slavíková – Hrušková, Šárka Procházková (výkonná ředitelka nadace Dobrý Anděl, převzala ocenění za Petra Sýkoru), Ilja Pecháček (prasynovec in memoriam oceněného Františka Pecháčka)

„Udílením čestných občanství chceme oceňovat osobnosti, které se zvlášť významným způsobem zasloužily jak o celospolečenský přínos, tak o rozvoj, prospěch a dobré jméno páté městské části. Jde o projev úcty za celoživotní dílo,“ řekl starosta Prahy 5 Daniel Mazur s tím, že ho těší, že tato tradice se v Praze 5 ujala. Své Čestné občany Praha 5 totiž oceňuje již od roku 2016.

„Věřím, že v životě Prahy 5 se dobře ujala tradice, která se jednou vepíše do povědomí lidí svou vážností, respektem a důstojností a v každé době bude ocenění Čestný občan Prahy 5 jednou z nejvyšších hodnot v občanském životě a zároveň i jedním ze symbolů života v Praze 5, tak jako se jím dosud stal prapor nebo znak městské části,“ dodal starosta Mazur.

„Praha 5 je sebevědomá, úspěšná a krásná a takoví jsou i její občané. Obec není jen shlukem domů, dlažby, zeleně, drátů. Je to především společenství lidí. Proto nebylo by obce bez jejích občanů. Nebylo by hrdosti Prahy 5, bez jejích pětkových občanů. Bez jejich píle a pracovitosti, invence i umu. Bez jejich občanské odvahy i hrdosti v době, kdy se takové vlastnosti více trestaly, než uznávaly. Nebylo by dobré obce, kdyby ty, které se takto obzvláště vyznamenali, nedokázala uznat, vyzdvihnout a uctít,“ řekl po starostovi na úvod slavnostního večera také radní Lukáš Herold.

Ocenění Čestné občanství městské části Praha 5 uděluje Zastupitelstvo městské části na základě § 10 odst. (2) a ve smyslu § 89 odst. (1) zákona č. 131/2000 Sb. o hl. m. Praze jako projev úcty a ocenění za hrdinství, osobní statečnost, celoživotní zásluhy a mimořádné umělecké výkony.

Medailonky oceněných Čestných občanů Prahy 5 za rok 2018:

František Pecháček – in memoriam

(*15. února 1896 Záhornice, †3. února 1944 koncentrační tábor Mauthausen)

Většinu svého mládí prožil František Pecháček v Nové Pace, kde se také stal členem Sokola. Po vzniku Československa v roce 1918 se připojil k formující se armádě, kde získal hodnost poddůstojníka a zastával roli velitele školy pro výcvik tělesné zdatnosti. Ještě během působení v armádě se stal aktivním cvičitelem Sokola, s družstvem Československé obce sokolské dosáhl mezinárodních úspěchů. Po odchodu z armády přijal funkci vedoucího stálých škol České obce sokolské v Tyršově domě, vytvářel hromadné skladby pro družstva cvičenců. Jedna z těchto skladeb zvítězila v mezinárodní gymnastické soutěži v Paříži v roce 1937. K jeho hlavním dílům patří také skladba Přísaha republice předvedená 30.000 cvičenci na X. Všesokolském sletu v roce 1938.

Po vypuknutí druhé světové války se Pecháček spolu s mnoha jinými Sokoly připojuje k odbojové organizaci Obec sokolská v odboji (a její nástupnické organizaci Jindra). Zde zastával funkci zemského velitele. V rámci ilegální činnosti se v jeho bytě konaly schůzky odbojářů, včetně schůzky se členem výsadku Operace Anthropoid Janem Kubišem, který zde byl prověřován vedoucím Jindry Ladislavem Vaňkem. Po atentátu na Heydricha byl František Pecháček zatčen spolu se svou ženou Emílií a rodinou svého bratra. Po výsleších ve vyšetřovacím zařízení na Karlově náměstí byli Pecháček se ženou (která byla krátkodobě propuštěna) nezávisle odesláni do koncentračního tábora Mauthausen-Gusen. Emílie Pecháčková byla 26. ledna 1943 popravena v plynové komoře. František Pecháček byl nejprve vězněn v malé pevnosti v Terezíně, odkud byl později převezen do Mauthausenu. Zde byl 3. února 1944 zavražděn.

Helena Slavíková-Hrušková (*24. dubna 1924 Praha)

Akademická malířka Helena Slavíková – Hrušková se narodila v Praze v umělecké rodině. Po maturitě vystudovala Státní grafickou školu, poté absolvovala Akademii výtvarných umění v ateliéru u prof. K. Mináře, prof. J. Želibského a prof. Pukla.

Jejím manželem byl akademický sochař Miloš Hruška a také obě dcery zdědily umělecké nadání. Je členkou Svazu výtvarných umělců, Jednoty umělců výtvarných a Výtvarné skupiny Femina. Nejoblíbenější technikou akademické malířky Heleny Slavíkové – Hruškové je akvarel, který mistrně ovládá a pomocí pestré palety barev emotivně zachycuje přírodní scenérie, krajinu, zahrady, lesy, rybníky i moře.

Kromě vlastní celoživotní tvorby začala před více než padesáti lety vyučovat děti ve výtvarném kroužku, založila Výtvarný spolek Hruška, z.s a této činnosti se v Praze 5, nyní v ateliéru na Janáčkově nábřeží, věnuje s velkým elánem dodnes. Výtvarným kroužkem prošly stovky účastníků a často postupně 3 generace z rodiny.

Paní Helena Slavíková-Hrušková žije a pracuje celý život na Praze 5.

Dušan Krásný (*10. března 1929 Praha)

Československý basketbalista, mistr Československa 1960 je zařazen na čestné listině mistrů sportu. Povoláním je architekt.

V československé basketbalové lize odehrál celkem 12 sezón v letech (1954-1966). Hrál za tým Spartak Sokolovo / Sparta Praha, s nímž získal 8 medailí. Jednu zlatou za titul mistra Československa 1960, tři stříbrné za druhá místa (1956, 1959, 1961) a čtyři bronzové za třetí místa (1957, 1962, 1964, 1966). V československé basketbalové lize po zavedení podrobných statistik zápasů (od sezóny 1962/63) zaznamenal 122 bodů.

S týmem Spartak Sokolovo / Sparta Praha se zúčastnil Poháru evropských mistrů v basketbale 1961, v šesti zápasech zaznamenal 36 bodů. Vyřadili Wolves Amsterdam (Holandsko) a Torpan Pojat Helsinky (Finsko). Neuspěli až ve čtvrtfinále proti CCA Steaua Bukurešť (Rumunsko), rozhodl rozdíl 8 bodů ve skóre ze 2 zápasů.

Po skončení sportovní kariéry byl uznávaným architektem.

Zpočátku pracovní kariéry se věnoval ochraně a revitalizaci památkově chráněných objektů zámku Kačerov a Kladruby u Stříbra. Jeho citlivé návrhy na rekonstrukci bytů v domech na Františku patřily k nejlepším v Praze té doby. Jako zaměstnanec projektové a inženýrské organizace Ministerstva kultury ČR se podílel na obnově vyhořelého Veletržního paláce. Ve spolupráci s Útvarem hlavního architekta se zabýval v pozdějších letech otázkami ploch pro rekreaci a tělovýchovu. Je spoluautorem Generelu tělovýchovných zařízení v Praze.

Pan Dušan Krásný je celý život občanem Prahy 5.

Václav Malý (* 21. září 1950 Praha)

Římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský. Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance studoval v letech 1969–1976 na CMBF v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v 26. června 1976. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1979 byl zbaven státního souhlasu, od 22. května do 22. prosince 1979 byl bez soudu vězněn (obviněn z podvracení republiky). V letech 1980–1989 pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Rok byl mluvčím Charty 77 (13. ledna 1981 – 7. ledna 1982). Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru.

V širokou veřejnou známost vešel za Sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval velká lidová shromáždění, například shromáždění tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni

25. listopadu nebo několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra.

V letech 1990–1996 působil jako kněz v Praze. 1. prosince 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta, 3. prosince jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Vysvěcen byl 11. ledna 1997. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda.

Vyjma práce v církvi, také jezdí po zemích, ve kterých se vyskytují političtí vězni. Navštěvuje jejich rodiny a snaží se je psychicky podpořit. Sepisuje petice a nenásilnou formou bojuje proti tamějším režimům. Do této chvíle navštívil: Bělorusko, Moldávii, Kubu, Čínu, Súdán a Írán.

Kromě mnoha ocenění a vyznamenání je Václav Malý zakládajícím členem a členem správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

Pan Václav Malý je občanem Prahy 5.

Petr Sýkora (*9. května 1974)
Vystudoval mezinárodní vztahy na Vysoké škole ekonomické, poté získal titul MBA na Thunderbird School of Global Management v Arizoně.
Ještě v době studia v roce 1993 založil s Janem Černým společnost Papirius, která se postupně stala největším dodavatelem kancelářských potřeb ve střední a východní Evropě. V roce 2006 ji prodali americké firmě Office Depot, pro kterou pak ještě několik let pracovali.
O pět let později, v roce 2011, společně se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou založili nadaci Dobrý anděl podporující rodiny s dětmi, které se vlivem vážné nemoci dítěte nebo rodiče, dostaly do těžké situace. Současně Petr Sýkora a Jan Černý věnovali společně 25 milionů korun na provoz nadace. V roce 2015 získal za zásluhy o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot Cenu Arnošta Lustiga.
Petr Sýkora je ženatý, společně se svou ženou vychovávají dva syny. Bydlí v Praze a část roku tráví na Novém Zélandu.