Okolo Cibulky je stále řada otázek

Spolek Hájovna právě připravuje vydání brožury o usedlosti a krajinném parku Cibulka, který založil poslední pasovský kníže-biskup Leopold Leonhard Thun Hohenstein. V souvislosti s chystaným křtem brožury vznikl i rozhovor s její autorkou Irmhild Heckmannovou, vyučující dějiny umění na Univerzitě Pasov.

V čem spatřujete jedinečnost parku Cibulka?

V Praze a jejím okolí kdysi existovala celá řada parků či zahrad a krajinný park Cibulka je jedním z nich. Dodnes svědčí o velice rozmanité kulturní historii středoevropského prostoru. Tento střed se rozpustil v důsledku různých „ismů“, jako byly nacionalismus, nacismus a komunismus. Dnes je potřeba střed Evropy a jeho kulturní památky chránit a navrátit do povědomí Evropanů.

Co říkáte na současný stav parku a zejména usedlosti?

V posledních letech se parku dostává velké pozornosti od jeho majitele města Prahy a od činorodého spolku Hájovna. Většina stavebních prvků v parku byla zrenovována, byly obnoveny parkové cesty a prořezány náletové dřeviny, čímž se znovu otevřely původní průhledy. Park je tak skutečnou zelenou oázou uprostřed industrializované a nesouvisle osídlené předměstské krajiny. Praha ale bohužel nemohla nebo nechtěla zachovat jednotu usedlosti Cibulka a přilehlého anglického parku. Usedlost se dostala na trh s nemovitostmi a od té doby čím dál rychleji chátrá, čímž byla citelně narušena celistvost této kulturní památky. Zámeček nebo alespoň usedlost k zahradám tohoto typu vždy neodmyslitelně patřily. Pokud brzy nebudou podniknuty konkrétní kroky vedoucí k opravě krovu a střešní krytiny zejména u obytného a hospodářského křídla a u kůlny na povozy, je zkáza usedlosti neodvratná. Osobně mě udivilo a vyděsilo, že se budova stavebně zajišťovala dokonce i v době komunismu, ale zdá se, že ani v Česku nedokáže demokratický stát čelit ekonomickým zájmům vedoucím k zániku kulturního dědictví.

Jak funguje památková péče v Bavorsku? Mohlo by tam dojít k podobnému případu?

V Bavorsku máme velice dobrý zákon o památkové péči z roku 1973, který jasně definuje ochranu a péči o kulturní památky jako důležitý úkol státu. Teorie je tedy příkladná, ale v praxi to často nefunguje. Kraje, města a obce z mého pohledu zákon dostatečně neprosazují, takže pak dochází k podobným situacím jako na Cibulce. I v Bavorsku a v dalších spolkových zemích se zanedbaných a ohrožených památek často ujaly právě občanské iniciativy a spolky, které tím dosáhly více než zákon o památkové péči.

Je ještě co zkoumat, nebo považujete svůj výzkum za uzavřený?

Výzkum historického tématu lze zřídkakdy považovat za ukončený, naopak. S každou odpovědí se vynořují nové otázky. I v případě Cibulky zůstává řada otázek otevřených, například jakými stromy a rostlinami byly původně osázeny jednotlivé zahrady (soukromá zahrada knížete-biskupa, okrasná zahrada, krajinný park), kdo byl zahradním architektem, odkud pocházely sochy v parku a kdo byli jejich autoři nebo co se stalo s Thunovou pozůstalostí (hudební automaty, nábytek, obrazy) a knihovnou, které nebyly po jeho smrti inventarizovány.